Zpracování kůrovcové (tzv. nahodilé) těžby je pro nás vždy na prvním místě. Nicméně každoročně můžeme zcela legálně vytěžit určitý objem dříví (tzv. úmyslnou těžbou), aniž bychom tím jakkoliv narušili lesní ekosystém. Toto je zcela v souladu s platným hospodářským plánem schváleným státní správou.

Zatímco poměr nahodilé a úmyslné těžby se za běžných okolností pohybuje přibližně v poměru 20 : 80, v minulých letech byl vlivem kůrovcové kalamity tento poměr opačný. Nyní se již vracíme do normálu.

A proč vlastně těžíme zdravé stromy úmyslnou těžbou?

• Bezpečnost: Pro laika na první pohled zdravý, zelený strom může již vykazovat znaky chřadnutí a umírající stromy jsou velmi rizikové pro návštěvníky lesů, účastníky dopravy apod. Zhoršující se zdravotní stav stromu umíme rozpoznat a takové stromy z preventivních důvodů odstraňujeme.

• Výchova lesa: Zdravý, zelený les musíme v jeho mladém a středním věku vychovávat, zpravidla z důvodu velkého počtu jedinců na ploše a zvyšujících se nároků stromů na zdroje (slunce, vodu, živiny). Kácením nekvalitních, byť zdravých, stromů výrazně zlepšujeme budoucí kvalitu i stabilitu lesů.

• Obnova dospělého lesa: Stromy kácíme v optimálním věku. Jak porost stárne, snižuje se odolnost stromů vůči nejrůznějším škodlivým činitelům a hrozí znehodnocení kvality dříví. Z nahnilého dříví kvalitní fošnu prostě nevyrobíme. Dalším důvodem je vytvoření prostoru pro růst nové generace lesa. Dospělé stromy kácíme vždy šetrně a jednotlivě či v malých skupinách. Na jejich místo téměř ihned nastupují mladé stromky, buď úmyslnou výsadbou nebo přirozeným náletem semen.

• Plnění požadavků společnosti: Dřevo je jedna z mála surovin pocházející z plně obnovitelných zdrojů energie a hraje nezastupitelnou roli v našem životě a průmyslu – truhlářství, tesařství, stavebnictví, papírnický a chemický průmysl aj.

• Zdroj příjmů: Dřevo je jedním z hlavních zdrojů našich příjmů. Tyto prostředky pokrývají mzdy pracovníků a přebytky jsou reinvestovány zpět do rozvoje lesního majetku – např. zalesňování, péče o lesní cesty, palouky, lavičky, studánky, arboreta a mnoho dalšího. Návštěvníci lesů vnímají tento fakt jako samozřejmost, nicméně péče o jakýkoliv majetek vždy stojí nemalé peníze.

• Podpora ostatních (mimoprodukčních) funkcí lesů: Obecně bereme z lesa pouze tolik dřevní hmoty, kolik v něm přiroste a lesy tímto způsobem těžby tedy nikdy nelze bezezbytku vytěžit (pokud samozřejmě nezasáhne přírodní katastrofa). Rozumnou těžbou stromů, tedy prořeďováním porostů, pouštíme do lesů více světla, tepla, vody a zlepšujeme proudění vzduchu. Na to pozitivně reagují všechny ostatní složky přírody – houby, rostliny, živočichové a vlastně i my lidé. Přiměřená světlost v lesích je pro rekreační využití žádoucí. Zamezuje se také rozvoji škodlivých mikroorganismů, např. plísním. Les je tak celkově světlejší, zdravější a nám se lépe dýchá.

Úklid lesů od větví, který dříve obstarávali naši dědečkové a babičky a následně větve využili na otop, je již minulostí a vlastně to ani není žádoucí. Je totiž dokázáno, že listy a větve jsou nejbohatší na minerály a jiné živiny, a proto je v lese ponecháváme k rozkladu. Pro nás lesníky je to v podstatě jediná možnost hnojení lesních půd. Uznáváme, že se v tom hůře chodí, ale za 5–10 let po větvích nebude ani památky. Les se zkrátka neustále mění. Jenom to tempo má trochu jiné než my lidé.

Lesní cesty jsou vybudovány a určeny především pro potřeby majitele lesa, tedy hlavně pro lesnický provoz – transport dříví, sazenic lesních stromů apod. Návštěvníci lesů musí tuto skutečnost respektovat a dbát přitom na svoji bezpečnost. Těžební činnost se často uskutečňuje ve větších celcích a za normálních okolností 1 x za 10 let. Těžba v takovém celku může zabrat i měsíc či více a během této doby jsou cesty intenzivně využívány. Byli bychom špatní hospodáři, kdybychom cestu opravili a pak zase hned rozjezdili. Cesty dáváme do původního stavu až po ukončení lesnických činností na daném území.

Myslivcem může být každý, jenž absolvoval příslušné odborné lesnické či zemědělské vzdělání nebo absolvoval zkoušku z myslivosti pod odbornou garancí mysliveckých spolků.

Lovectví, tedy vlastní lov zvěře, je významnou a nezbytnou činností v naší kulturní krajině. Bez působení přírodních regulačních mechanismů jako jsou například velké šelmy (vlk obecný, rys ostrovid apod.) by došlo k jejímu nekontrolovatelnému množení, k šíření nemocí a také například ke vzniku neúměrně vysokých škod na lesních i polních kulturách. V honitbách ŠLP Křtiny myslivecky hospodaříme výhradně ve vlastní režii, tedy především prostřednictvím našeho odborného lesního personálu, studentů, zaměstnanců univerzity či dalších lovců z řad myslivecké veřejnosti.

Naším hlavním cílem je snaha o dosažení a udržení rovnovážného stavu přírodního prostředí ve všech jeho formách. Je pro nás důležité udržení takových početních stavů zvěře, které zachovají její kvalitní populaci a přitom neohrozí stabilitu a pestrost našich lesů.
Při mysliveckém hospodaření se vždy řídíme nejen všemi legislativními pravidly, ale důsledně také dbáme na dodržování myslivecké etiky a tradic.

Zvěřina z volně žijící zvěře ulovené v naších honitbách je nabízena všem zájemcům prostřednictvím restaurace našeho Zámku Křtiny nebo e-shopu cerstva-zverina.cz.