„Každý lesník si svou prací staví pomník slávy či hanby.“

Odpovídající struktura lesů (druhová, věková i prostorová) je základem výsledného zdravotního stavu, stability a plnění všech produkčních i mimoprodukčních funkcí a požadavků na les kladených. Struktura je, kromě přírodních podmínek, významně ovlivněna lidskou činností – především lesnickým hospodařením. A protože stáří jedné generace lesa počítáme na ca 100 let je zřejmé, že na jejím stavu se podepsala práce několika generací lesníků. Nejstarší porosty na ŠLP, které dnes mají staří téměř 200 let, jsou dokonce pamětníky počátku řízeného lesnictví v první polovině 19. století. Na ŠLP jsme měli od počátku velké štěstí na generace vynikajících prozíravých hospodářů, ať už ve správě lichtensteinské nebo později profesorů VŠZ Brno. Snad právě díky tomu jsou dnes v podmínkách klimatické změny a kůrovcové kalamity naše vesměs smíšené porosty odolnější v porovnání se sousedními majetky (nevznikají velkoplošné holiny). Typickou směsí na ŠLP je modřín s bukem s příměsí dalších dřevin (dub, borovice, smrk, douglaska, habr, aj.).